Už aby byla dovolená
Tak to jde den, co den a měsíc co měsíc. Občas přijde nějaké to „vzrůšo“, třeba když nejede tramvaj, nebo se pokazí auto. Tyto perličky bereme jako takovou životní nutnost, protože bez nich by to byla opravdu nuda. Nu a pak přichází dovolení. Očista mozku, vypnutí se shonu a stresu, prostě klid a odpočinek. Ne pro každého, samozřejmě. Někdo si bere dovolenou, aby si mohl dodělat fasádu na domku, druhý, aby mohl vymalovat kvartýr a třetí jde na nějakou brigádu. Pokud je to pro tyto lidi forma odpočinku, budiž jim přáno. Běžný člověk se však již na podzim či v zimě soustředí na dovolenou, kde si bude lebedit a lenošit. Pravděpodobně někde u moře, na pláži, na dece.
Zde bude mžourat přes sluneční brýle do sluníčka, nebo hledět do modrého moře, jak tam žralok okusuje nějakého člověka. To jej přinutí k tomu, aby začal přemýšlet nad něčím k snědku. Toho člověka, ne toho žraloka, ten se již o svůj žaludek postaral. Takže se člověk zvedne, ale nezamíří k lednici a nebude přemýšlet so dobrého by si měl uklohnit. Pouze zajde do hotelu a dá si to, na co má chuť. Například kraba ve vanilkovém pudinku, nebo bramborové knedlíky plněné chobotnicemi. Copak se šklebíte, vážení čtenáři? Dostali jste hlad? Nuže, vzhůru do lednice“.
Tam najdete, co jste si nakoupil, kdežto člobrda na dovolené na nákupy nemusí. Nestará se o to jak a kde sehnal kuchař vodu na polévku, nebo kde ulovil rybu k večeři. A to je tom to hezké. Ne že by člověk na dovolené vůbec nevstoupil do obchodu, to ne, ale nekupuje tam dvě kila hladké mouky, sirup a tři kila brambor. Anébrž si koupí nějaký suvenýr, nebo něco hodně tomu podobného, aby mu to připomínalo tyhle slastné chvíle oddechu a nicnedělání. Doma pak vždycky když na tento předmět pohlédne a povzdychne si. Proč to není v životě obráceně. Rok na dovolené a tři týdny v běžném pracovním životě.